Jsem máma, která se snaží poslouchat svůj vnitřní hlas.

Denně se učím a raduji za rozhodnutí, která chodí zevniř.

Jsem vděčná a šťastná zároveň. Mohu dělat něco krásného pro svoji dceru - je to můj největší poklad, největší nezbeda s nejkrásnějším úsměvem, ta největší zeměkoule mého bytí... :)

Jsem vděčná a šťastná zároveň. Mohu dělat něco krásného pro svoji dceru - je to můj největší poklad, největší nezbeda s nejkrásnějším úsměvem, ta největší zeměkoule mého bytí... :)

Je moderní vystupovat z komfortní zóny a konzumní společnosti. Ano, asi to dělám, ale mne je v této zóně opravdu dobře. Žiju s respektem k přírodě. Protože prostě věšet plenky bosá v ranní rose má svoje kouzlo. Je to pro mne osvobozující.

Baví mě, že nemusím dennodenně řešit haldy odpadů. „Nakupuji“ plenky, když spíme, když jdeme na procházku, nebo si hrajeme. Látkování mi zabere 15 - 20 minut za 3 dny prádla. Mám čas se věnovat dceři. Neznáme, co je to osypaný zadeček.

Vlastnoručně ušité plenky. Všechny mají svůj příběh. Všechny jsou ušité s láskou.

Na nočník doma začala dcerka chodit, když ji nebyl ani rok a půl. Jsem šťastná, že jsem zvolila cestu látkování a na vlastní kůži zjistila, že to může být hračka.

Dnes se usmívám předsudkům, jak je látkování náročné. Náročnost je jen závan vzpomínek ve vyprávění našich babiček.

Když jsem otěhotněla, věděla jsem, že chci své dítko látkovat. Strávila jsem spoustu času zjišťováním, jaké plenky si pořídit, z jakých materiálů se dají vyrobit, jaké by měly mít rozměry. Chtěla jsem být připravená, co nejlépe. Ve finále jsem vůbec nevěděla, co si pořídit. Byla jsem zmatená vlivem trhu a obrovské nabídky.

Dlouho jsem přebírala, váhala, strávila hromady času přehrabováním se v košíku. Nakonec jsem prostě „něco“ objednala a věřila, že se to nějak vyřeší samo.

Co bych tenkrát dala za příručku, která by mi dala základy. Nějak jsme prostě začali. Bylo nás na to o jednoho více, tak to šlo podstatně jednodušeji. Každý jednou začínal, pár křivých skladů, proteklých plínek, ale netrvalo dlouho a šlo nám to jako po másle.

Moc dlouho jsme se ale neradovali, lékaři nám na první kontrole kyčlí oznámili, že potřebujeme dávat široké balení.

Dysplasii máme v rodině dědičnou a to byl pro mne sakra velký strašák. Chtěla jsem udělat maximum, vše co bude v mých silách. Tak jsme balili o sto šest. Dokoupili hromady plen. Bála jsem se, že to nezvládnu...

Když dcerce byly 4 měsíce, VZDALA JSEM TO.

Svěsila jsem hlavu i ramena a odevzdaně se zařadila do tábora jednorázovců. Látkové plenky sloužily jen k fixaci.

Musí se nechat, že pohodlnost jednorázovek je neskutečná. Vezmu, použiju, vyhodím. Vezmu další, a kolotoč jede dál. Nic neřeším.

Cítila jsem vnitřní nesoulad. Vadila mi halda smradlavého odpadu. Nebavilo mne obden odnášet odpadkové koše. Bylo to pro mne časově náročnější než jen házet plenky do kýblu v koupelně a zapnout pračku. Nechtěla jsem vyměňovat peníze za znečištěné prostředí.

Dcerce se začal osypávat zadeček.

Tohle období trvalo měsíc a půl.

Moje zkušenost rozhodně není a nemá být kampaní proti jednorázovkám. Mnohým vyhovují a jsou rádi, že je používají a je to tak v pořádku. Každý máme jiné vnitřní nastavení.

Vyprávím pouze svůj příběh ne návod na spokojený život bez pampersek. Taky je občas použiji, ale díky tomu, že je to jen občas, nejdu sama proti sobě a nemám z toho špatný pocit. Naopak. 

Jsem vděčná, že jsem mohla kopat za oba týmy a mít možnost volby.

Přišla poslední kontrola kyčlí. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, byly v pořádku! S radostí a s trochu pošátranou odvahou jsem se vrátila k látkovým plenkám. Naučila jsem se kombinovat plenky různými způsoby dle našich denních potřeb.

Vždycky jsem milovala šití, ale posledních pár let jsem ho podváděla s prací a přístavbou domu. Ušila jsem nejdřív pár kousků pro nás, pak pro kamarádky a nakonec vznikla značka „Mámou Poprvé“. Látkování nás nakonec doprovázelo i na cestách a dovolených. 

Moc dobře vím, že látkování není o penězích. Je to životní styl. Je to chuť dělat něco dobrého pro svého drobečka.

Udělala jsem spoustu postupných změn. Vyměnila jsem jednorázové věci za látkové - dámské vložky, odličovací tampóny, látkové ubrousky… Byla to jen zkouška, zda by to šlo. A ono ANO! Zjistila jsem, že jsou neskutečně pohodlné a pohodlí je pro mne číslo jedna! Už jsem se nechtěla vracet zpět.

Dnes vím, že hromada jednorázových věcí je zbytečná.

MILUJU ten osvobozující pocit je nepotřebovat a BÝT SOBĚSTAČNÁ.

 

Jsem vděčná, že jsem se mohla vydat touto cestou a své zkušenosti z praxe sdílet a předávat dál. Ráda budu vaším průvodcem na cestě látkování. Podělím se s vámi o svoje know-how, jak začít a jakým materiálům věřit.

 

S úsměvem na rtu,

Vaše