Jsem máma, která díky šití žije v souladu sama se sebou a přírodou.

Poslouchám svůj vnitřní hlas. Denně se učím a raduji za rozhodnutí, která chodí zevnitř.

 

KDO JE ZDENKA?

Jsem maminka 2 dětí, Julinky a Honzíka. Miluju šití, přírodu, západy slunce a brouzdání mokrou trávou.

Naplňuje mě vše, co voní přírodou a vede k soběstačnosti. 

Šití je mojí vášní, protože mi dává lehkost, radost a svobodu. Je to báječná relaxace, jak zhmotnit myšlenku. Navíc, mi dovoluje souznit s přírodou a zároveň dělat náš malý svět hezčím. 

Zaměřuji se především na rychlé a efektivní návody, aby mi zjednodušily denní rutinu a mohla jsem se spokojeně "zašít" na té dovolené, jako bonus navíc mi ušetří čas i peníze

PROČ ŠIJI?

Nejen protože mě to baví...

Přeji si, aby si naše děti mohly užívat stejně krásné přírody jako jsme si jí užívaly my, když jsme byly děti.

A díky šití mohu do té trošky mohu přispět.

KDE SE VZALO TOLIK LÁSKY A ÚCTY K PŘÍRODĚ?

Pocházím z malebného kraje - Českého Švýcarska. Strávila jsem tam nádherné dětství i pubertu v zázemí lesnické rodiny. Letní brigády jsme se sestrou trávily v tátově polesí sázením stromů, revitalizací, asanací lesa (a pssst i sbíráním hub;)). Láska k přírodě naše srdce omotala silnými kořeny.

ZASADILA JSEM NĚKOLIK TISÍC STROMŮ.

Příroda vě mně dodnes budí hlubokou pokoru. V lese si vždy odpočinu, vypláchnu hlavu a ponořím sama do sebe. A upřímně, chleba s máslem (prostě s čímkoliv) chutná nejlépe na pařezu v lese.

JAK JSEM ZAČALA ŠÍT...

Moje setkání s jehlou a nití zrežírovala naše babička, ke které jsme každé léto jezdili na prázdniny. Babička měla ve své ložnici starý šlapací stroj. Takový ten zdobený, ten který vypráví.

Moc jsem si přála se naučit šít. A tak jsem škemrala. Marně. Vždycky jsem vyfasovala ruční jehlu a nit. 

Od šití mne nic neodradilo, šila jsem ručně.
Co se dalo, rozstříhala jsem.
Co se dalo, sešila jsem.
Šití pro mne byl nekonečný svět fantazie a tvoření.

K šicímu stroji jsem se dostala díky naší mamce, která si během jednich letních prázdnin u babičky koupila šicí stroj. S radostí přiložila polínko k ohni, když viděla, jak mě šití baví. Díky za tu důvěru mami! A nejen za ni, díky i za to, že jsi nám vštípila, že se učíme sami pro sebe a dělat chyby je přirozené a součástí procesu.

A tak jsem začala šít.

Metodou pokus, omyl, parání.

Nakonec jsem si ušila nejedny plesové šaty.

Jak vidíte, nejsem vyučená švadlena, ale proto moc dobře vím, že šít se může naučit každý. Stačí jen chtít a já vás to ráda naučím.

Největší bohatství totiž není to, co si koupíme, ale to, co se v životě naučíme. 

NA DLOUHÁ LÉTA JSEM STROJ ODLOŽILA

Když nejsem vyučená švadlena, tak cože jsem?

Po studiu gymnázia jsem se hlásila na módní návrhářství, neúspěšně. A jelikož mojí druhou velkou láskou byla příroda a koně, tak vyhrála vysoká zemědělská v Praze, v oboru reprodukční biotechnologie.

Zdárně jsem ukončila studia. Zamilovala se. Vdala se. Přistavěli jsme svépomocí dům. Budovala kariéru manažerky ve farmaceutické firmě.

Prostě žila spokojený život.

A pak, otěhotněla. Porodila. A vše se změnilo.

Jakoby se odehrál jeden velký kotrmelec. S příchodem dcerky se ve mne probrala touha vrátit se zpět k sobě. Změnit konzumní způsob života na život v souladu s přírodou.

MATEŘSTVÍ JE NEJVĚTŠÍ KURZ OSOBNÍHO ROZVOJE

Když jsem otěhotněla, přála jsem si naši dcerku balit do bavlnky.

A tak jsem strávila spoustu času zjišťováním, jaké plenky si pořídit.

Asi jako každá nastávající maminka, jsem chtěla mít vše připravené co nejlépe. Ve finále jsem byla zmatená obrovskou nabídkou trhu a prostě „něco“ objednala a věřila, že praxe naučí. A naučila.

Napsala jsem díky tomu příručku, jak látkovat miminko.

Po velmi dlouhé době jsem zase usedla k šicímu stroji a naší Julince plenky ušila. Nezůstalo jen u toho, ušila jsem plenky i kamarádkám a kamarádkám kamarádek, tvořila jsem pod značkou Mámou Poprvé, protože moje "mámou poprvé" mi změnilo svět.

Po narození Jeníčka, času na šití ubylo a tak jsem se vydala cestou sdílení návodů. Rozhodla jsem se, že pro maminky bude velmi užitečné, když jim předám své zkušenosti a ony si díky nim budou moci vybudovat svůj vlastní fungující systém.

Antoine de Sant - Exupéry řekl, že zem jsme nezdědili, ale půjčujeme si ji od svých dětí. Čím dál tím víc mi to dává smysl. 

Ano, začalo to plenkami. Je usměvné, že díky bobkům jsem se vrátila zpět k tvoření. Občas je prostě potřeba něco pořádně pohnojit, aby z toho byla úroda :).

Díky za vděčnost, kterou mě šití naplňuje a díky za soběstačnost, kterou mi tím dává.

Soběstačnost je pro mě měřítkem svobody. Roztáhněte křídla a leťte se mnou 🙂

S láskou,